Jdi na obsah Jdi na menu

Techniky malby

15. 1. 2017
OLEJOMALBA
Olejomalba je často nazývána králem malířských technik. 
Při samotné malbě s využitím olejových barev, je nezbytné udržovat vzdálenost zhruba jedné paže mezi obrazem a umělcem. Olejomalba totiž, více než jakákoliv jiná technika, vyžaduje celkový pohled na obraz a to v každém okamžiku. Je to i z toho důvodu, aby malíř viděl a současně se mohl volně pohybovat z jedné plochy na druhou bez zastavení na určitém místě.
 Při samotné malbě s využitím olejových barev, je nezbytné udržovat vzdálenost zhruba jedné paže mezi obrazem a umělcem. Olejomalba totiž, více než jakákoliv jiná technika, vyžaduje celkový pohled na obraz a to v každém okamžiku. Je to i z toho důvodu, aby malíř viděl a současně se mohl volně pohybovat z jedné plochy na druhou bez zastavení na určitém místě. (c)
 
 
AKVAREL
Akvarelová malba má relativně krátkou historii. Její počátky lze vystopovat od začátku 19.století, kdy byla v Anglii založena Společnost akvarelových malířů. Akvarelová malba byla však tehdy považována jen za doplňkovou, vhodnou pro malbu studií a plánů, podle nichž se pak malovalo olejem. Až později se akvarelová malba vyvinula v plnohodnotnou techniku, jejíž přednosti využívali takoví umělci jako Joseph Mallord William Turner, Wassily Kandinsky nebo Peter De Wint.
Základním rysem práce s akvarelovými barvami je schopnost ovládat kryvost barev rozpuštěním ve větším nebo menším množství vody nanesených na papír. Slabý roztok barvy propouští značnou část světla dopadajícího na papír. Zvýšením koncentrace barevného pigmentu průsvitnost klesá a vrstva papíru bude více překryta. (c)

GRAFIKA
Grafika ve smyslu umělecké grafiky je jedním z druhů výtvarného umění. Vymezení pojmu je poměrně složité. Obecně můžeme říci, že grafikou nazýváme umělecké dílo, kdy umělec použije jednu z grafických technik a dílo rozmnoží ručním řemeslným postupem na předem stanovený počet exemplářů. Počet exemplářů tvoří náklad, za který umělec odpovídá, a proto jej také podepisuje. Každý z exemplářů je považován za originál, nikoliv za kopii.
(c) wikipedie
 

LITOGRAFIE
Kamenotisk (nebo také litografie - slovo pochází z řeckého slova lithos – kámen, grafein – psát) je tisková technika vynalezená roku 1796 Aloisem Senefelderem. Kamenotisk je metoda tisku především na hladké povrchy.
Používá tiskové formy bez jakéhokoliv reliéfu, vystouplého či vyhloubeného. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni. Její podstatou je jemně vyhlazený kámen, druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu (dále jen TB), jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Při výrobě tiskové formy (dále jen TF) se tedy využívá vzájemné odpudivosti mastnoty a vody.
Uplatňoval se ve 2. polovině 19. století jako ilustrační technika, která doplňovala knihtisk. Tiskové formy se zhotovovaly ručně, později (po objevení fotografie a světlocitlivých vrstev vhodných ke kopírování) vznikla fotolitografie. Ta umožnila vyrábět TF racionálněji fotomechanickou cestou. Tisk z kamene byl pomalý, manipulace s těžkými kamennými formami byla namáhavá, pokus dát kamenům válcovou formu neuspěl, a proto kamenotisk postupně vymizel a byla nahrazen produktivnější technikou ofsetovou. Dnes je tato technika využívána jako umělecká pro tisk grafických listů.
( c) wikipedie
 

SIGNOVANÉ TISKY
obrázky jsou to vytištěny na kvalitním papíře, každý obrázek je signován (vlastnoruční podpis) autorem. Jsou vytištěny v limitovaných edicích, popřípadě očíslovány.
 
 
PASTEL, ÚHEL
MĚKKÉ PASTELY 
Jedná se o nejrozšířenější formu pastelů. Tyto tyče mají vyšší podíl pigmentu a méně pojiva, což vede k jasnějším barvám. Výkres může být snadno rozmazaný to vede k většímu podílu prachu. Hotové výkresy z měkkého pastelu vyžadují ochranu a to buď zarámováním pod sklo nebo postřikem fixačním sprejem k tomu určeným. 
 

TVRDÉ PASTELY 
Ty mají vyšší podíl pojiva a méně pigmentu, docílí se s nimi ostrý kreslený materiál, který je vhodný pro jemné detaily. Ty mohou být použity s ostatními pastelovými barvami při přípravě osnovy a k přidání akcentu. Tvrdé pastely se tradičně používají k předběžnému kreslení kompozic v přírodě. Nicméně barvy jsou méně brilantní a jsou k dispozici v omezeném rozsahu, na rozdíl od měkkých pastelů. 
 

OLEJOVÉ PASTELY 
Ty mají měkkou, máslovou konzistenci a intenzivní barvy. Jsou husté a vyplní prohlubně papíru. Jsou o něco složitější v míchání barev než měkké pastely ale nevyžadují fixaci. Mohou se ředit s terpentýnem.
 
PEROKRESBA
Stopa pera je přímočaré vyjádření autora, které se nedá opravovat. Stopa pera závisí na typu hrotu a na způsobu, jakým se hrot tuší či inkoustem zásobuje. Možnosti tónových variací v jedné lince a specifická působivost čáry provedené ředěnou tuší jsou často přehlíženými aspekty perokresby. Vedle tradičního brku nebo rákosového pera či široké nabídky ocelových per jsou v perokresbě k dispozici i nové typy kreslících per s dutými hroty. Tradičním podkladem pro perokresbu je klížený papír.
Výrazná, přímočará práce s perem, štětcem a neředěnou tuší na podložce nabízí hospodárný způsob vytváření dramatických efektů světla stínu. Při práci na vlhkém podkladě, kdy se papír nejprve navlhčí, ztrácí autor díl kontroly nad konečným obrazem. Není nikdy jisté jak a kudy se tuš vydá a tvorbu ovládne náhoda. Okraje křehkých linek se mírně „ochlupí“ a výsledný obraz získá nezapomenutelnou atmosféru (c)
 
 
FOTOGRAFIE
Autorské fotografie. Vytištěny na kvalitní matném či lesklém foto papíře. Signovány.

 
MALOVÁNÍ NA ZAKÁZKU
Nabízíme možnost přímého prodeje kopií olejomaleb.
A možnost malování obrazů na zakázku, dle přání zákazníka.
GALERIE UMĚLCŮ ZDE